Přesto, že skutečný stav vozu asi pouhým okem neodhalíte, existuje spousta různých indicií, které vám mohou prozradit, že chvalozpěvy prodejcovy na vámi vybraný vůz mohou znít tak trochu falešně.
Vůz si nejdříve prohlédněte ze vzdálenosti dvou, tří metrů. Zaměřte se na nějaké vypoukliny v karoserii. Hlavně jamky na střeše mohou naznačit, že s vozem někdo pořádně bouchnul. Totéž znamenají spáry ve spojích jednotlivých dílů karoserie. Mezery mezi víky a blatníky, mezery mezi dveřmi. Když je auto nové, jsou tyto mezery vždy stejně široké a jednotlivé díly jdou vždy rovnoběžně. Taktéž vážné mohou být různé promáčkliny v prazích.

Naopak zanedbatelné jsou různé drobné promáčkliny v náraznících. Drobné oděrky laku taky nenasvědčují nějaký vážný problém.
Vizuální kontrolu exteriéru máme úspěšně za sebou. Ještě mžeme zkontrolovat čelní okno, jestli třeba nenese stopy od stěračů. Zároveň zkontrolujeme jejich funkci. Když už jsme u ovladačů, ověříme si funkci všech světel a ukazatelů směru.

Přece jen, kdyby nějaká lampa nesvítila, seriózní prodejce vám žárovku ještě před předáním vozu rád vymění.
Vevnitř vozu zkontrolujeme vizuálně celý interiér. Prosezené sedačky a ošoupané (sjeté) pedály mohou naznačit, že s vozem se jezdilo více než udává počítadlo kilometrů. Prasklé dvířka odkládací skřínky, případně jiné praskliny plastů svědčí že do nich někdo pořádně narazil třeba koleny. Můžeme tak s úspěchem usuzovat, že auto bylo bourané. Totéž může naznačit ošoupaný a uvolněný potah stropu.

V neposlední řadě zkontrolujeme funkci sedaček. Měly by se dát volně přizpůsobit vaší postavě. Pojezd dopředu a dozadu, jejich aretace musí být bezproblémová. Totéž platí o výškovém seřizování.
Bezpečnostní pásy, všechny, musí jít lehce ukotvit. Navijáky musí fungovat bez problému. Jejich závada opět naznačuje že už někoho zachytily.
Zkontrolujte i sklápění opěradel a vůbec všech částí zadních sedadel. Problémy bývají i v zavazadlovém prostoru, u krytu rezervy. Při té příležitosti zkontrolujte i povinnou výbavu.
Čím důkladnější budete při kontrole kupovaného vozu, tím pravděpodobněji předejdete případným problémům.
Buďte důkladní. Vyplatí se vám to.

Pokud se podíváme na kterýkoliv automobil, zjistíme, že v nÄ›m najdeme celou Å™adu bezpeÄnostních prvků. A je jich Äím dál více. Zatímco jeÅ¡tÄ› v nedávné minulosti nám musel staÄit klasický bezpeÄnostní pás, dnes je každé auto vybaveno airbagy, parkovacím asistentem a dalšími prvky, které mají zajistit naÅ¡i bezpeÄnost.

 

Je vÅ¡ak otázkou, zda nás naopak tyto bezpeÄnostní prvky neohrožují. PÅ™eci jen, je potÅ™eba poÄítat s tím, že i díky nim může dojít ke zranÄ›ní. ProÄ jsou tedy implementovány, když hrozí, že se díky nim zraníme?

 

 

Je pravdou, že například u bezpeÄnostních pásů je pomÄ›rnÄ› běžné, že pÅ™i nárazu dojde ke zlomení žeber. To může být velmi vážné, zvláštÄ› pokud ono zlomené žebro propíchne plíci Äi dokonce srdce. V takovém případÄ› to může být až fatální.

 

Airbag nám zase může velmi snadno zlomit nos, ve výjimeÄných případech jej dokonce zarazit do mozku. A asi není potÅ™eba říkat, jaké následky bude nÄ›co takového mít. PÅ™esto jej dnes najdeme v každém novém automobilu.

 

 

Pokud jde o parkovací automaty, ty nejsou neomylné. Pokud nám dají Å¡patné informace, můžeme snadno narazit do vÄ›ci, kterou máme za sebou, aÅ¥ už je to jiný vůz, plot, budova Äi jen sloup veÅ™ejného osvÄ›tlení. Tím dojde nejen k poÅ¡kození vozidla, ale také ke Å¡kodÄ› na cizím majetku. O riziku zranÄ›ní pro nás není tÅ™eba hovoÅ™it.

 

Z tÄ›chto důvodů není na Å¡kodu se ptát, zda tyto prvky skuteÄnÄ› mají smysl, když mohou být nebezpeÄné. ProÄ je konstruktéři do aut pÅ™idávají, a proÄ jsou nÄ›které z nich, například bezpeÄnostní pásy, dokonce požadovány zákonem?

 

Důvod je jednoduchý: poÄet životů, které byly tÄ›mito opatÅ™eními zachránÄ›ny, znaÄnÄ› pÅ™evažuje poÄet zranÄ›ní a obÄ›tí, které díky nim vznikly. Pozitiva zde pÅ™evažují nad negativy. Je zkrátka vÄ›tší pravdÄ›podobnost, že vám bezpeÄnostní pás zachrání život, než že vás zabije. A o to tu jde pÅ™edevším.

Dokázali byste žít bez automobilu? A věděli jste, jaká značka automobilu byla vyrobená jako první? Byl to Fiat. Myslím si, že hodně lidí v té době mělo tohle auto, protože bylo populární a jenom tak někdo ho neměl. To v dnešní době už má tohle auto téměř každý, tedy alespoň měl. Můj partner stále říká, že bych chtěl nějaké krásné velké sportovní auto. Buď sportovní auto anebo nějaké veliké terénní auto. Také mi řekl, že si dává záležet na tom, jaké auto má barvu. Prý by nechtěl automobil, který je bílý. Nevím proč. Co je na bílé barvě automobilu špatného?

Mě bílý automobil docela přijde opravdu hodně pěkný a sympatický. Partner řekl, že by chtěl opravdu krásně červené auto, jako je Ferrari anebo černé, že prý kdyby to bylo sportovní auto, a tak by muselo být červené anebo maximálně žluté. Nevím proč, ale prý kdyby zase měl velký džíp nějaké terénní auto, tak by to muselo být černé. Ale tak zase k tomu terénnímu autu se přikláním, protože kdybych já měla si pořídit terénní auto, tak bych také ho chtěla mít černé. Černá barva se mi líbí a je taková docela výrazná, i když je to černá barva. Mnoho lidí říká, že černá barva je nevýrazná, ale když to tak vezmete na druhou stranu, tak černá barva na autě vždycky zaujme.

Takže jsem ráda, že jsme se s partnerem aspoň takhle dohodli, že budeme mít černé auto. Nakonec to není žádné sportovní auto, ani Jeep nebo terénní auto, ale je to takové rodinné auto, protože čekám dvojčata. Partner z toho byl opravdu na prášky. Byl v šoku, že čekáme dvojčata, protože my jsme měli v plánu, že budeme mít jenom jedno dítě, ale jednoznačně se to takhle urodilo, tak budeme mít dvojčata. Já jsem ale šťastná, protože děti alespoň budu mít v sobě nejlepšího kamaráda a nebudou nikdy sami. A proto jsem si řekla, že rodinné auto se k nám do rodiny bude určitě hodit více, než nějaké Ferrari anebo jiné sportovní auto. 

Není žádným tajemstvím, že Česká republika má poměrně hustou silniční síť. Ta musí být samozřejmě nějak zorganizovaná. V současnosti se to provádí tak, že jsou jednotlivé cesty zařazeny do různých kategorií podle zákona.

 

Jako první zde máme samozřejmě obecní cesty, tedy ty, které vedou přímo zastavěnou oblastí. Obvykle jsou vymezeny značkami označujícími vstup a výstup z dané obce. Ta je také zodpovědná za jejich údržbu. To je důležité především v zimě, kdy jsou cesty sypány, ale také v případě, že je potřeba provést nějakou opravu.

 

 

Pak tu máme silnice třetí třídy. Ty jsou v kompetencích krajů. Obvykle se jedná o takové, které jsou poměrně málo využívané. Většinou spojují dvě malé obce. Pokud jde o různé opravy a úpravy, případně údržbu, mají zdaleka nejnižší prioritu. A ačkoliv je zde maximální povolená rychlost stejná jako kdekoliv jinde mimo obec (s výjimkou dálnice), obvykle se doporučuje jet zde pomaleji.

 

Druhá třída je na tom již o něco lépe. Je udržovanější a častěji i v lepším stavu. Můžeme zde často bez problému jet maximální povolenou rychlostí, jen za zhoršených podmínek, jako je déšť, je nutné si dávat větší pozor.

 

 

První třída je na tom opět podstatně lépe. Obvykle umožňuje zcela hladkou jízdu bez ohledu na vnější podmínky, a má také prioritu pokud jde o údržbu. Je pravdou, že je také zdaleka nejpoužívanější. Většinou zde najdeme proud aut konstantně proudící oběma směry.

 

V neposlední řadě jsou zde dálnice. Ty by měly dostávat největší péči a měly by umožňovat zcela hladkou jízdu tou nejvyšší možnou rychlostí. Jsou také často bez zatáček a mají i největší počet pruhů. Mají také absolutní prioritu, co se týče péče.

 

Toto dělení je nutné hned z několika důvodů. Tím hlavním je však to, že stát by se nedokázal postarat o všechny silnice, proto musí část jejich správy svěřit krajům. Také zkrátka není v lidských silách se o celou silniční síť postarat tak, aby vypadala jako dálnice. A bylo by to i zbytečné. Proto, pokud někam jedete, je dobré se podívat, jak ony cesty vypadají. Ať pak nejste nepříjemně překvapeni.

Příchod zimy není pro většinu lidí příliš šťastným obdobím. Dny jsou krátké, noci dlouhé. Přibývá díky tomu depresí. Navíc když nasněží, nedá se po chodnících skoro chodit a často se na nich dělá i náledí. To samé platí i o silnicích. Tam však daleko častěji trpí auta nežli lidé. Pokud chcete váš vůz tohoto utrpení uchránit, měli byste uvažovat nad tím, že byste ho v zimě prostě přestali používat. Nestačí ho ale zaparkovat jen tak před domem, auto by se mělo důkladně zazimovat.

–        Tím nejdůležitějším krokem, který musíte v rámci zazimování učinit je vybrat si místo, kde váš vůz zimní období přečká. Na ulici to není příliš vhodné, takže pokud máte vlastní garáž, měli byste ho zaparkovat tam. A to i když ji normálně nepoužíváte. V případě, že garáž nemáte nebo ji máte plnou věcí, které nemůžete přesunout jinam, měli byste svůj vůz alespoň přikrýt vodě odolnou plachtou. Ta ho ochrání částečně před mrazem a sněhem.

–        Při zazimování byste rovněž neměli zapomínat na kola, respektive pneumatiky. To nejlepší, co můžete udělat, je prostě dát auto na špalky, kola odmontovat a schovat někam do tepla. Nejedná se o nic velkého, takže místo se pro ně najde vždy, třeba ve sklepě. V případě, že nic montovat nechcete, měli byste alespoň pneumatiky pořádně dohustit, a to do míry, který požaduje výrobce. Takto by měly vydržet dlouhou dobu bez toho, aniž by se promáčkly či jinak poškodily.

–        Rovněž byste neměli opomenout auto i navoskovat. Zní to sice divně, voskovat auto, když jde do garáže, ale jedná se o tu nejlepší možnou ochranu, kterou můžete karosérii vašeho vozidla dopřát. Voskování klidně si klidně můžete obstarat sami svépomoci, ale v případě, že to neumíte nebo se vám prostě nechce, předejte toto břemeno nejbližšímu schopnému autoservisu. Bude vás to sice něco stát, ale ušetříte si čas i případné nervy.