Už jako děti, tedy kluci, jsme se těšili, jak budeme svíčky zapalovat. Ona to také byla jediná příležitost, kdy nám, kdo měli odpovědné rodiče, bylo dovoleno mít v ruce sirky a něco zapálit. A ještě před rodiči.
V našich luzích a hájích se zapalovaly svíčky buďto jen tak, nebo ve svícnech. A to od těch obyčejných, až po drahé kupované, nebo nejkrásnější, přírodní, jen upravené. Ty byly nejčastěji z paroží. A byly krásné.

Nejčastější svícen v našich domovech býval udělán z věnce a měl čtyři misky. Jistě znáte. Ano, onen pověstný adventní věnec. Každou neděli před vánoci se zapálila jedna svíčka.

Za tento věnec můžeme poděkovat hodně dávno žijícím dětem. Ty se stejně jako ty dnešní nemohly dočkat svých oblíbených svátků, a tak se neustále ptaly Johanna Hinrichema Wichernema, což byl protestantský teolog, kdy už ten slavný den nastane. A on tedy, aby nemusel stále odpovídat, vymyslel svícen, do kterého dal devatenáct červených svíček, a ještě čtyři bílé. Ty červené znázorňovaly dny všední, a ty bílé neděli. Nu a každý den se zapálila jedna. To se stalo v roce 1839. Od té doby se svícen upravil, červené svíčky na všední dny vymizely a zůstaly jen ty čtyři na každou neděli před vánoci. Každá svíce má nyní svůj význam a symboliku, ale to bych hodně přesáhl rozsah článku.
Raději se věnujme ještě jinému svícnu, který často vídáme za okny lidí, kteří vůbec netuší, co a proč tím vlastně vyjadřují. Prostě to bylo na trhu levné, tak se to koupí. A dá za okno. Neví, že je to “zohavenina” svícnu, který má hlubokou a pohnutou historii.
Tomu se již kdysi pradávno na začátku letopočtu a před ním říkalo Menora. Je to svícen židovský a původně byly jen dva zlaté. Nikdo již dnes neví, kam se poděly. Původní měl sedm ramen, a tak je zobrazen i ve znaku dnešního Izraele. Devíti ramenná Menora Židům připomíná Chanuku, tedy jejich svátek, kdy olej hořel osm dní, ačkoli množství bylo jen na jeden jediný den. Proto osm ramen, jako osm dní. Deváté je určeno na svíci, od které se zapaluje. Ale pozor. Ani jeden židovský svícen nemá nic společného s našimi křesťanskými svátky, jak je slavíme my, křesťané.